Co je to dar?

Podle uvedených zdrojů funguje koncept věčného života jako svobodný a neodvolatelný dar tím, že působí zcela mimo oblast lidských zásluh a spoléhá se místo toho na dokonané dílo Ježíše Krista a integritu Božích slibů.

Definice „daru“ vs. odměny

Aby věčný život fungoval jako skutečný dar, musí být přenesen bez jakékoli protihodnoty nebo práce ze strany příjemce. Zdroj definuje dar jako něco cenného, ​​co je dobrovolně přeneseno od dárce příjemci „bez protihodnoty“ a „bez skutků“.

* Nelze si ho zasloužit: Pokud by člověk musel platit peníze, vykonávat práci (jako mytí auta) nebo se dobře chovat, aby ho přijal, nebyl by to již dar, ale mzda nebo „výhodná koupě“.

* Vylučuje osobní zásluhy: Spasení nezávisí na osobních vlastnostech, inteligenci, rychlosti ani minulých dobrých skutcích člověka (jako je záchrana životů nebo dávání chudým). Je to striktně „ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil“.

Jak je dar přijat

Dar funguje skrze pouhou víru.

* Víra je mechanismus: Člověk tento dar přijímá pouze vírou v Ježíše Krista jako svého Spasitele – konkrétně přijetím toho, že zaplatil trest za jejich hříchy svou smrtí a vzkříšením.

* Platba již byla provedena: Dar je sice pro příjemce zdarma, ale pro dárce nebyl zdarma. Ježíš Kristus za tento dar zaplatil svou vlastní krví a životem a uspokojil tak trest (peklo) jménem lidstva.

Neodvolatelnost daru

Jakmile je dar věčného života přijat, nelze jej ztratit ani vrátit. Zdroje to argumentují na základě Boží podstaty a definice daru:

* Bůh není „indický dárce“: Pokud by Bůh dal věčný život jako dar, ale pak by si ho vzal zpět, protože příjemce později zhřešil, jednal by jako lhář nebo zloděj. Protože Bůh „nemůže lhát“ a slíbil věčný život před počátkem světa, nikdy ho nezruší.

* Trvalé vlastnictví: V okamžiku, kdy člověk uvěří, vlastní věčný život v přítomném čase („má věčný život“) a okamžitě přechází ze smrti do života, aniž by byl souden. Je popisován jako „dar zdarma“, který člověk nikdy nemůže ztratit.

* Zapečetěno Duchem: Po uvěření je příjemce zapečetěn Duchem svatým, který slouží jako „záloha“ (záloha nebo záloha), zaručující konečné vykoupení bez ohledu na budoucí události.

Hřích a Boží disciplína (ne ztráta spásy)

Neodvolatelná povaha daru nedává „povolení hřešit“ bez následků, ale mění povahu následků z právního soudu na otcovskou disciplínu.

* Otcovská disciplína: Pokud spasený člověk hřeší, Bůh s ním jedná jako otec se synem, ne jako soudce odsuzující zločince do pekla.

* Pozemský trest: Bůh potrestá spaseného člověka na zemi za jeho hříchy – potenciálně ztrátou majetku, nemocí, uvězněním nebo jinými útrapami – aby je napravil, ale jeho spásu nezruší.

* Extrémní scénáře: Zdroj výslovně tvrdí, že i kdyby spasený člověk spáchal hrozné činy (jako je vražda) nebo později zapřel víru, čelil by přísnému pozemskému trestu a ztrátě nebeské odměny, ale i tak by vstoupil do nebe, protože dar je založen na Ježíšově platbě, nikoli na jeho chování.